LEONORA ADDIO

Režie: Paolo Taviani, scénář: Paolo Taviani, kamera: Paolo Carnera, Simone Zampagni, hudba: Nicola Piovani
Hrají: Nathalie Rapti Gomez, Fabrizio Ferracane, Jessica Piccolo Valerani, Massimo Popolizio, Claudio Bigagli, Sinne Mutsaers, Giulio Pampiglione, Matteo Pittiruti, Francis Pardeilhan, Federico Tocci, Freddy Drabble, Michael Schermi, Francesco Cristiano Russo, Martina Catalfamo, Ivan Giambirtone, Achille Marciano, Elvio La Pira, Dania Marino, Dora Becker, Roberto Herlitzka, Robert Steiner, Luca Ghillino, Simone Ciampi, Biagio Barone, Giuseppe Lo Piccolo, Giuseppe Spata, Stefano Dilauro, Stefano Starna, Edoardo Strano

Tři roky po ztrátě svého bratra Vittoria, se kterým sdílel celou svou kariéru, se Paolo Taviani vrací k dílům Luigiho Pirandella, jehož díla bratrská dvojice již dříve adaptovala, a to v letech 1984 (Kaos) a 1998 (Ty se směješ). V souladu s vizí sicilského dramatika není film vůbec tím, čím se zdá být. Název sice může pocházet z novely z roku 1910, ale po žárlivosti protkané zápletce této knihy není ani stopa. Místo toho se pozornost soustředí na samotného Pirandella, respektive jeho popel, který je převezen z přeplněného pohřebiště ve fašistickém Římě na místo jeho současného trvalého odpočinku na Sicílii. S filmem se vydáváme na cestu, která nás provede poválečnou Itálií a jejími zfilmovanými vzpomínkami díky záběrům z filmových týdeníků, amatérských filmů a fragmentům neorealismu. Poté, co ve filmu Leonora addio pohřbíme mistra, snímek přeřadí rychlost z road movie na filmovou adaptaci, kdy si vybere jiný Pirandellův příběh – konkrétně ten poslední, napsaný krátce před jeho smrtí v roce 1936. Od rozloučení s titulem až po jeho návrat k posledním slovům spisovatele. Je těžké nebrat toto dílo – tak svobodné, a přesto tolik součástí světa Tavianiho – jako dojemné bratrské rozloučení. Dílo, které stejně jako v roce 2012 vítěz Zlatého medvěda Caesar musí zemřít, opět využívá kinematografii k tomu, aby napomohl literatuře a historii promluvit. (Film Europe)